Admirál - Helena Vondráčková, Jezinky, Petr Hapka

Na té fotce, co mi dal,

on vypadal jak admirál,

tělo jako lineál,

no ideál, po kterém ženy šílí

Jeho pohled žárem plál

a sliboval, že by mi dal

svatebním darem křižník,

co kotvil opodál.

A proto do mých snů pak vstupoval,

ten admirál, můj admirál,

jak na lodním můstku stál a vzpomínal

na mě, když bouře kvílí.

Jak všech moří mocný král

si s větrem hrál, můj admirál,

kol jeho mužných lící

plál sněhobílý šál.

Říkal, život je jak oceán,

když se dva setkají,

tak musí spolu plout.

Láska je křehká jak porcelán

a ten kdo to snad ne

a ten kdo to snad ne

a ten kdo to snad neví, tak je bloud.

Vzdávala jsem nebi dík,

že můj milý je námořník,

ústa jako zralý fík

a známý zvyk,

měl chůzi kolébavou.

Říkal mi: C’est magnifique!

Znal francouzsky můj námořník.

Já snila jsem, že jednou

unese mě na rovník.

On říkal, že touží po zátoce,

v které by po cestách

moh se mnou spočinout.

Láska musí nésti ovoce

a ten kdo to snad ne

a ten kdo to snad ne

a ten kdo to snad neví, tak je bloud.

Na té fotce, co mi dal,

on vypadal jak admirál,

tělo jako příložník,

no námořník

a já jsem naletěla

na tenhleten hloupý trik.

Nebyl admirál, nebyl námořník.

Já poznala jsem záhy,

byl pouhý převozník.

In the photo he gave me,

he looked like an admiral,

body as a linear,

well, the ideal that women go crazy for

His gaze burned with heat

and promised to give it to me

a cruiser as a wedding gift,

what he anchored nearby.

And that's why he entered my dreams,

that admiral, my admiral,

how he stood and remembered on the bridge

to me when the storm howls.

How a mighty king of all seas

you played with the wind, my admiral,

wheels of his manly cheeks

a snow-white shawl floated.

He said life is like the ocean,

when the two meet,

so they must sail together.

Love is as fragile as porcelain

and the one who doesn't

and the one who doesn't

and he who doesn't know is a wanderer.

I gave heaven thanks,

that my dear is a sailor,

mouth like a ripe fig

and a familiar custom,

he was walking swaying.

He told me: C’est magnifique!

My sailor knew French.

I dreamed that once

kidnaps me to the equator.

He said he longed for the bay,

in which to travel

I could rest with me.

Love must bear fruit

and the one who doesn't

and the one who doesn't

and he who doesn't know is a wanderer.

In the photo he gave me,

he looked like an admiral,

the body as a guide,

well sailor

and I flew in

for this stupid trick.

He was not an admiral, he was not a sailor.

I soon realized

he was just a ferryman.