Kázání v kapli Betlémské - Hana Hegerova, Petr Hapka, Petr Rada

Ač dnešní doba nepřeje už kostelům a chrámům

Ač zájem lidí obrátil se ke kinům a krámům

Ač zanícená kázání už nehodí se jaksi

Do teorie životní a tím méně i v praxi

Přec jen byl dobou která ráda hovoří o člověku

Uprostřed Prahy zbudován památník Středověku

A ten, který v tom kostelíku oblíben býval u farníků

Pro plamenná svá kázání…

Ten, který neznal, co je strach

Ten, z nehož nezbyl ani prach

Unášen kazatelnou asi znova

Metat by musel krutá slova

Do strachem nalomených zad

Rozhoupat chtěl by stěny věží

Protože s bojácnými stěží

O pravdě hovořit by dokázal

A nenašel by mezi všemi

Toho kdo lidem v této zemi

O pravdě hovořit by zakázal

Poznatek do očí by štípal ho jak mýdlo

Že lidé bojí se jen o své dobré bydlo

Třesou se před záští maličkých kostelníků

Svých vlastních sousedů, svých vlastních důvěrníků…

Ten, který neznal, co je strach

Ten, z nehož nezbyl ani prach

Unášen kazatelnou asi znova

Metat by musel krutá slova

Do strachem nalomených zad

Do strachem nalomených zad!

Although today's times do not favor churches and temples anymore

Although people's interest turned to cinemas and shops

Although impassioned sermons no longer fit somehow

Into the theory of life and even less in practice

After all, it was a time that likes to talk about a person

A monument to the Middle Ages built in the middle of Prague

And the one that used to be popular with the parishioners in that little church

For flaming his sermons…

The one who didn't know what fear was

The one with no dust left

Carried away from the pulpit again

He would have to hurl cruel words

To the back broken by fear

He would like to shake the walls of the towers

Because with the fearful hardly

He could speak the truth

And he would not find among all

The one who to the people in this country

He would forbid speaking the truth

The recognition in the eyes would sting him like soap

That people are only worried about their good housing

They tremble before the spite of the little churchmen

Your own neighbors, your own confidants…

The one who didn't know what fear was

The one with no dust left

Carried away from the pulpit again

He would have to hurl cruel words

To the back broken by fear

To the back broken by fear!