Most přes rozbouřené vody (Bridge Over Troubled Water) - Helena Vondráčková

Voda nasbírá z břehů jíl,

tím žloutne v ní i déšť i světadíl.

Brod vzdálený náhle není znát.

Pak proud zkouší brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát.

Slova stejná jsou, ale bez jmění.

Jak dá se dál, tak žít spolu vzdálení?

Máš břeh, já svůj, blízkost můžeš mi lhát.

Pak voda může brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát.

Voda pramen má hluboko v nás.

Když začně téct ten proud,

tak je tenký jako vlas.

Když začne růst, to už nás zvlád,

to už má právo brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

tolikrát.

The water collects clay from the shores,

thus the rain and the continent turn yellow in it.

The remote is suddenly unknown.

Then he tries to take current

bridge giving us the distance of the shores

shortened by love so many times

bridge giving us the distance of the shores

shortened by love so many times.

The words are the same, but without property.

How can you go on and live together?

You have a shore, I have mine, you can lie to me.

Then water can take

bridge giving us the distance of the shores

shortened by love so many times

bridge giving us the distance of the shores

shortened by love so many times.

The spring has a spring deep inside us.

When the current begins to flow,

so it is thin as hair.

When it starts to grow, it can handle us,

he already has the right to take it

bridge giving us the distance of the shores

shortened by love so many times

bridge giving us the distance of the shores

shortened by love so many times

so many times.