Slza z tváře padá - Helena Vondráčková

Slza z tváře padá a té já se ptám,

pročpak já ač tak mladá jen zármutek mám.

Proč mi víno chutná jak hlína a blín,

proč jen já jsem tak smutná

a mám v duši stín.

Měl by v moll hrát klavír

a vlát černý flór.

V mé komnatě zní jen církevní chór.

Proč mě stále studí a tísní ten chlad

a proč pláčem se budím,

když mám k ránu spát, a spát…

Kdo ten můj žal vyléčí,

kdo má na bolest fáč?

Nikdo jiný nepředčí

ten můj zoufalý pláč.

Nikdo jiný nepředčí

Můj pláč, můj pláč

ten můj smutný pláč.

Nač jste páni učení,

no nač, řekněte nač,

když se ve smích nezmění,

ten můj zoufalý pláč.

Když se ve smích nezmění

můj pláč, můj pláč,

ten můj smutný pláč…

Ach ouvej, můj bože,

můj bože na nebesích,

nás už ten smutek děsí.

Já nevím, jak říkám,

já se snad uvzlykám.

A tear falls from her face and I ask that

why am I even so sad that I am so young.

Why does wine taste like clay and clay,

why am i so sad

and I have a shadow in my soul.

He should play the piano in minor

and fly black flora.

Only the church choir sounds in my room.

Why is it still cold and distressing for me

and why am i crying

when I have to sleep in the morning and sleep…

Who will cure my grief,

who has the pain?

No one else is ahead

my desperate cry.

No one else is ahead

My crying, my crying

my sad cry.

Why are you learning,

why say

when laughter doesn't change,

my desperate cry.

When laughter doesn't change

my crying my crying

my sad cry…

Oh my god

my god in heaven

the sadness already scares us.

I don't know what I'm saying

I'll probably get stuck.