Hledač ztraceného času - Helena Vondráčková, Martin Kratochvíl, Oskar Petr

Prosíval duny mořských písků

Z oblázků škrábal mořskou sůl

Na slánce z mušlí vlny stíhal

Na váze každé zrnko vážil

Poztrácel cestou z kapes pýchu a zášť

Bůh ví, kde je vzal

Snažil se prázdno chytnout

Chvíli spoutat, slůvkem kývnout

Volal ji jmény, která slýchal

Kousal se do rtů kvůli ní

Snad páty rok s ní svorně dýchal

Vysloužil říčce slzy z tůní

Za zády slunce spadlo

Dlouze klesá, o neobracej tvář

Vychází přímo proti, stoupá, pálí

Ptá se, má-li

Co lístků projel ve svých toulkách

Co šlápot větrem musel smést

Pospíchá, hledá ve všech hloubkách

Čas náskok má, svou ztrátu hlásí

Našel ho málem jednou, stál tak blízko

Ó, stejně by mu plách

Snažil se díru chytnout, chvílí svázat

Slůvkem mávnout

Rád našel by rád, co ztratil sám

Za časem hnán tikotem dní

Pobíhá s ním po pavlači

O čím dál tím blíž

O čím dál tím blíž…

He sifted through the dunes of the sea sands

He scraped sea salt from the pebbles

He chased the shells of mussel wool

He weighed each grain on the scale

He lost his pride and resentment on his way out of his pockets

God knows where he took them

He tried to grab the emptiness

Shackle for a moment, nod in a word

He called her by the names he heard

He bit his lip for her

Perhaps he had been breathing with her for five years

He earned the river tears from the ponds

The sun fell behind him

It drops for a long time, don't turn your face

It rises directly against, rises, burns

He asks if he has

What tickets he passed in his wanderings

What a step in the wind he had to sweep

He hurries, searching in all depths

Time is ahead, it reports its loss

He found him almost once, standing so close

Oh, he'd be scared anyway

He tried to grab the hole, tie it for a moment

A word to wave

He would like to find what he lost himself

Driven by the ticking of days

She runs with him down the porch

Closer and closer

Closer and closer…