Klášterní zvon - Helena Vondráčková

Náš les je dnes vlídný

a z dálky zní klekání.

Svět zdá se nám bídný,

když pokleká k pokání.

A žádá louky o milost,

že vzal jim déšť a sníh,

města vystavěl místo nich,

velká.

A les mu dnes dává

rozhřešení, v pokání.

Že vzal jsi ptáčkům hnízda ptačí,

těžký hřích máš.

(těžký hřích)

A myslíš si, že nám teď stačí,

když pláč předstíráš.

Jdi do kláštera s bílou věží,

jak zbloudilý mnich.

(tam zkus odčinit svůj hřích)

Až uslyšíš zpívat

klášterní zvon, má smutný tón,

klášterní zvon, zní jako ston,

klášterní zvon, má smutný tón,

klášterní zvon, zní jako ston,

klášterní zvon,

klášterní zvon,

klášterní zvon.

Ten zvon má tón dlouhý,

snad milión a pár let.

On úkol má pouhý,

hlídati tvůj, světe, svět.

Z té touhy může růže kvést

a stromy plody nést, zítra jako dnes

dál a dál zpívá

To já jen tak snívám,

když z dálky zní klekání.

Our forest is gentle today

and from a distance it sounds like a kneel.

The world seems miserable to us,

when he kneels to repent.

And he asks the meadows for mercy,

that he took away rain and snow,

cities built in their place,

big.

And the forest gives him today

absolution, in repentance.

That you took the birds' nests,

you have a grave sin.

(grave sin)

And you think that's enough for us now,

when you pretend to cry.

Go to the convent with the white tower,

like a stray monk.

(try to atone for your sin there)

When you hear them sing

monastery bell, has a sad tone,

the monastery bell sounds like a ston,

monastery bell, has a sad tone,

the monastery bell sounds like a ston,

monastery bell,

monastery bell,

monastery bell.

The bell has a long tone,

maybe a million and a few years.

He has a task,

guard your world.

From that desire, the rose can bloom

and the trees bear fruit, tomorrow as today

on and on singing

I'm just dreaming

when kneeling sounds from a distance.