Ke hvězdám - Helena Vondráčková, Zdenek Borovec, Pět strýců Luďka Švábenského (Strýci)

Kdo výš, kdo dál, co stále snílky láká

v bouři k dálkám plout.

Víc chtít a znát, sám vládnout křídly ptáka,

spoutat říční proud.

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz,

smích, pláč.

Ke hvězdám, bludným svítilnám,

které zvou: «Pojď k nám

tou tmou.».

Syn tvůj či můj, ten zmůže dávné přání,

vůni dálkám krást,

už být hvězd pán a vrýt do prázdných plání

čáry dlouhých brázd.

Ke hvězdám s velkou výpravou,

cestou lákavou,

dál, dál.

Ke hvězdám, kráskám půlnočním

já se vznášet smím

dík snům.

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz,

smích, pláč.

Ke hvězdám, bludným svítilnám,

které zvou: «Pojď k nám

tou tmou.».

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz.

Who higher, who next, what still attracts dreamers

sail in the storm to the distance.

More to want and to know, to rule the wings of a bird,

shackle the river current.

Something is drawing us to the stars,

there is heat and frost in them,

laughter, cry.

To the stars, the stray lamps,

who invite: «Come to us

that darkness. ».

Thy son or mine, he that will give an ancient desire,

steal the smell from afar,

no longer be the stars lord and dig into the empty plains

lines of long furrows.

To the stars with a great expedition,

in an enticing way,

more, more.

To the stars, midnight beauties

I can float

thanks to dreams.

Something is drawing us to the stars,

there is heat and frost in them,

laughter, cry.

To the stars, the stray lamps,

who invite: «Come to us

that darkness. ».

Something is drawing us to the stars,

there is heat and frost in them.