Je Teď Tvá / Svatební/ - Helena Vondráčková

Pár her a stánky poutí,

to dřív býval její svět,

dětský smích snad z úst a pih

jí dodnes neodlét.

Ta, která mívá dosud sen,

že sněží kvůli nám,

dneska závoj má, ten z bílých pěn

a spěchá kdovíkam.

Je teď tvá, je teď tvá.

Ten tam je vláček na klíč,

zbyla po všem prázdná skříň,

opouští to království,

kam patří čím dál míň.

Dcera, s níž se otec chlubil,

má stále v očích třpyt,

mámin hlas však neslyší,

běží tam, kam musí jít.

Je teď tvá, je teď tvá.

Bílý most je stužka s myrtou

a tam za ní dlouhý břeh,

tak ji veď k těm hrotům skal,

svou nejmilejší z všech.

Ať jen neztratí svou něhu,

ten kroužek, cos jí dal

i tam na druhém břehu,

ať ti šeptá dál a dál,

já jsem tvá, jsem jen tvá.

Tak ji miluj a snad věřit nech,

že sněží kvůli nám.

Ta, co věnem dá svůj vlastní dech,

ta, bez níž byl bys sám,

je teď tvá, je teď tvá

A couple of games and pilgrimage stalls,

it used to be her world,

children's laughter perhaps from the mouth and freckles

not to fly to her to this day.

The one who still has a dream

that it's snowing for us

today he has a veil, the one made of white foam

and hurries to whoever.

It's yours now, it's yours now.

There's a turnkey train,

there was an empty closet left,

leaves the kingdom

where it belongs less and less.

The daughter my father bragged to

he still has glitter in his eyes,

but my mother's voice can't be heard

runs where he has to go.

It's yours now, it's yours now.

The white bridge is a ribbon with myrtle

and there a long bank behind her,

so lead her to those spikes,

your dearest of all.

Let him not lose his tenderness,

the ring you gave her

even there on the other bank,

let him whisper further and further,

I'm yours, I'm just yours.

So love her and maybe let her believe

that it's snowing for us.

The one who gives her own breath,

the one without which you would be alone,

is yours now, she is yours now