U nás se dojídá - Sto zvířat, Tomas Belko, Jan Kalina

Vyrůstal jsem za břevnovským klášterem

Nikdy nevíš, kde to dítě sebere

Že rodiče nejsou jeho rodiče

Otec mlčel, nechtěl mluvit o ničem

Otec si byl jistej, matka nejistá

Nikdy nevíš, co ti život přichystá

Jediná věc, kterou jsem se dozvídal

Bylo, že se u nás doma dojídá

To krásný dětství, šťastnej obličej

A jak to panečku letí

První půl života nám ničej rodiče

Tu druhou děti

Vyrůstal jsem v myšlenkový chudobě

Na základce nechodil jsem na oběd

Šel jsem domů dojíst jídlo z neděle

Byl jsem hloupej, tlustej, ale veselej

Na chodbě kříž

S mrtvým Ježíšem

Na sobě máš

Chemlon kožíšek

A kalhoty po bráchovi

Vzadu s klínem, jako nový

Dojídat je u nás pořád pravidlem

Když se mluví, tak nanejvejš o jídle

Když syn něco řeší, já mu povídám

Rači jez a mlč, u nás se dojídá

I grew up behind the Břevnov monastery

You never know where the baby will pick up

That his parents are not his parents

My father was silent, he didn't want to talk about anything

The father was sure, the mother insecure

You never know what life will do for you

The only thing I learned

It was that we were getting home

That beautiful childhood, happy face

And how it flies

The first half of our parents' lives

The other children

I grew up in poverty of thought

I didn't go to lunch at elementary school

I went home to finish the meal from Sunday

I was stupid, fat, but cheerful

A cross in the hallway

With the dead Jesus

You're wearing

Chemlon fur coat

And pants after my brother

At the back with a wedge, like new

Eating is still the rule in our country

When they talk, it's mostly about food

When my son solves something, I tell him

Crayfish and keep quiet, we're eating out