Provazochodci - Václav Neckář, Helena Vondráčková

Silnicí se koník vláčí

s maringotkou nízkou,

táhne za ní stožár dlouhý,

jednou městem, vískou.

Dál, dál, dálkou,

dál, dál, dálkou.

Pan Rossini má dva syny

se svou krásnou ženou.

Po provaze denně kráčí,

kam se mráčky ženou.

Dál jdou dálkou,

dál, dál, dálkou, dálkou.

Ve výšce závratné,

ti dá svůj strach jen za vstupné.

Provazochodci jako ptáci

mají stejný úděl.

Jenže lidé naneštěstí

nemají pár křídel.

Dál jdou dálkou,

dál, dál, dálkou, dálkou.

Jedinkrát,

špatný krok

a dál tě už čeká jen pád.

Jedinkrát,

je to rok,

jak anděl, co nemusí se bát.

Jako blesk,

na zem sjel

a nechápal, proč v očích má už navždy klid.

A proč křičí

všichni lidé?

Proč se náhle přou, kdo z nich to viděl líp?

V záři světel na náměstí,

když na provaz vkročí,

cítí jak ho rozhoupává tisíc lačných očí.

Dál jdou dálkou,

dál, dál, dálkou.

The pony is dragging along the road

with low caravan,

pulls a long pole behind her,

one town, a village.

On, on, on,

on, on, on.

Mr. Rossini has two sons

with his beautiful wife.

He walks the rope every day,

where the clouds go.

They keep going,

on, on, on, on, on.

At a dizzying height,

he will give his fear only for admission.

Rope walkers like birds

they have the same fate.

But people are unfortunately

they don't have a pair of wings.

They keep going,

on, on, on, on, on.

One time,

bad move

and then only the fall awaits you.

One time,

it's been a year

like an angel who doesn't have to worry.

Like lightning,

he fell to the ground

and he didn't understand why he had peace in his eyes forever.

And why are they shouting

all people?

Why do they suddenly argue about which of them saw it better?

In the glow of the lights in the square,

when he steps on the rope,

he feels a thousand hungry eyes sway him.

They keep going,

on, on, on.