Lenka - Tomas Klus

Já budu tím, kdo se v posledních řadách brání hromadným shromážděním,

podrážděný vším tím hemžením.

Uražen, přesto toužím být uviděný

a tak svlékám duši aspoň do půl těla,

taky by jsi měla.

Jsem napůl pozér a všechno se mi dvojí,

stojím tu bez účasti, všechny svý části

drolím do slov, chycen v pasti.

Já dobře vím, že v sobě nic nezměním.

Mezi námi stěna tenká,

nadechni se, už jsi velká.

Lenka, Gavrilo Princip mýho intimního světa,

stačí jedna věta a přístav potopen.

Lenka, osobní likvidační četa, půlnoční silueta,

jak nejistá stává pod oknem,

když prší.

Jak melodie hrací skřínky

schovává vzpomínky, jež dobarvíme časem.

Co my dva zmůžem bez maminky,

dvě snivé děti s rozechvělým hlasem.

Lenka, náplast na bolení hlavy,

noční osvětlení Prahy,

vše skutečné, jak říká, stejně není věčné.

A když jí víno zbarví tváře,

říká ano bez faráře

a kusem celofánu zdobí k ránu svatobránu.

Svírá mý svědomí jak zbraně,

když moje třesoucí se dlaně

jí bloudí tělem k místům určení.

Ne není, ne není jiné vysvětlení.

Po ranním tlení noční korespondence Lence.

Jen se koukni, svět se mění,

ale my dva jak dotek bez chvění.

I will be the one who resists mass gatherings in the last ranks,

irritated by all the swarming.

Offended, yet I long to be seen

and so I strip my soul at least half body,

you should too.

I'm half a poser and everything is double,

I stand here without participation, all my parts

I crumble words, trapped.

I know very well that I will not change anything in myself.

There is a thin wall between us,

take a breath, you're big already.

Lenka, Gavrilo The Principle of My Intimate World,

just one sentence and the port sunk.

Lenka, personal liquidation platoon, midnight silhouette,

how uncertain she becomes under the window,

when it is raining.

How the melody of the music box

it hides memories that we color over time.

What can we do without my mom,

two dreamy children with shaky voices.

Lenka, headache patch,

night lighting of Prague,

everything real, he says, is still not eternal.

And when the wine turns her face,

says yes without a priest

and a piece of cellophane adorns the morning gate in the morning.

He holds my conscience like a weapon,

when my palms are shaking

her body wanders to the destinations.

No no, no no other explanation.

After the morning decay of Lence's night correspondence.

Just look, the world is changing,

but the two of us both touch without trembling.