Gaia - Raduza

Kráčím mořem

brodím zemí

mé břicho oře

zem od zrození

srdce horké jako magma

drží Zem silou

již snad v rukou

jen dávný mág má

Jak se kapiláry brázd

přede mnou rozstupují

ze zemských vrás

časy se odlupují

a kladou se do vrstevnic

a já prorůstám

zemskými deskami

měním se v nic

Parle moi mon Dieux

les mots jamais entendue

donne moi les reponses

inattendue

depuis le fin

jusqu´au debout

dis moi, il n´y a rien

ou bien on a vu

dis moi mon Dieux

si on a vu tous

ce que Tu veux

Má stehna — dvě radlice

vlaje halena

boky i ňadra

mám odhalená

otevřu břicho

z něj vesmír a ticho

a jediný, hluboký

útěšný zní tón

Parle moi…