Mamayev kurgarn - Raduza

Obraz tvůj, matičko, do Volhy spadnul

s tělem mým a celou mou rotou

břeh po něm k hladině sáhnul

krásný byl, tak možná proto

Obraz tvůj, to poslední, co zřel jsem

než mě objala kalná voda

měl Boha jsem prosit, nebo proklínat střelce

a já, tebe jsem volal

Матери, матери!

Солдат нянчите вы,

подвиг которых коснулся звёзд,

выпил тысячи стаканов, полных ваших слёз

Dvě ženy v bolesti klečí

socha nad nimi meč obrací k nebi

modlí se, každá svou řečí

rozdíl mezi nimi jako by nikdy ani nebyl

Možná tvůj syn zabil mého syna

padá stín pod Mamayev kurgan

a vraha dětí tvých opláče matka jiná

vždyť krev je vždycky stejně rudá

Матери, матери…

Odpusť mi, odpouštím tobě

nevěděly jsme, že naši synové

dřív než my ulehnou v hrobě

a my jim rodíme stále nové a nové

Матери, матери…

Your image, Mother, has fallen into the Volga

with my body and my whole company

the shore reached for him

he was beautiful, so maybe that's why

Your image, the last thing I saw

before the muddy water hugged me

I had God beg or curse the shooter

and me, I called you

Mother, mother!

Do not trust you,

the upbringing of the star,

drank the pressure of stalks, full tears

Two women in pain kneeling

the statue above them sword turns to the sky

he prays, each with his own speech

the difference between them seemed to never be

Maybe your son killed my son

the shadow falls under Mamayev kurgan

and the murderer of thy children shall be brought to naught by another mother

after all, the blood is always the same red

Mothers, mothers…

Forgive me, I forgive you

we did not know our sons

before we lie down in the grave

and we give birth to them new and new

Mothers, mothers…