Důchodce - Karel Kryl

Kalhoty roztřepené na vnitřní straně

Zápěstí roztřesené a seschlé dlaně

Kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce

Tak tedy říkejme mu třeba důchodce

Rukávy u zimníku odřením lesklé

Čekává u rychlíků na zbytky ve skle

Stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce

A pak je střádá do obálky, důchodce

Ref: V neděli vysedává na lavičce v sadech

A starou špacírkou si podepírá ustaranou hlavu

Sluníčko vyhledává, naříká si na dech

A vůbec nikdo už mu neupírá právo na únavu

Na krku staré káro a úzkost v hlase

Když žebrá o cigáro, zlomí se v pase

Namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce

Když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky

Že jednou ze mne bude taky důchodce …

Pants frayed on the inside

Wrists shaking and withered palms

Laying the crust of bread collected from the counter in the race

So let's call him a pensioner, for example

Sleeves at winter coat rubbing shiny

He's waiting for the fast cars for leftovers in the glass

He shyly collects cigarette butts lying in pedestrian places

And then he puts them in an envelope, retired

Ref: He sits on a bench in the orchard on Sunday

And with an old walk, he supports his worried head

The sun is searching, she is gasping for breath

And no one denies him the right to fatigue at all

An old diamond on his neck and anxiety in his voice

When he begs for a cigar, he breaks at the waist

Instead of thanks, he lowers his eyes and there is no need for a prosecutor

When I see these human wrecks, I tremble with fear of ghosts

That one of me will also be a pensioner…