Pasážová revolta - Aleš Brichta Band, Karel Kryl

Nosíme z módy kopretiny, čímž okrádáme stáda

A vůl, kdys’jméno obětiny, je titul kamaráda

Na obou nohách vietnamku a jako komfort hlavu

Na klopě placku jak psí známku — znak příslušnosti k davu

I naše generace má svoje prominenty

Program je rezignace a facky argumenty

Potlesk je k umlčení a pískot na pochvalu

A místo přesvědčení jen pití piva — z žalu

Pod zadkem stránku Dikobrazu, vzýváme zlatý tele

Sedáme v koutcích u obrazů, čekáme Spasitele

Civíme lačně na měďáky, my — Gottwaldovi vnuci

A nadáváme na měšťáky, tvoříce Revoluci

I naše generace má svoje kajícníky

A fízly z honorace a skromné úředníky

A tvory bez svědomí a plazy bez páteře

A život v bezvědomí a lásku — k nedůvěře

Už nejsme, nejsme to, co kdysi, už známe ohnout záda

Umíme dělat kompromisy a zradit kamaráda

A, vděčni dnešní realitě, líbáme cizí ruce

A jednou zajdem na úbytě z tý smutný revoluce

I v naší generaci už máme pamětníky

A vlastní emigraci a vlastní mučedníky

Recitál: A s hubou rozmlácenou dnes zůstali jsme němí

Ne, nejsme na kolenou — ryjeme držkou v zemi!

We wear daisies out of fashion, robbing herds

And an ox, once the name of a sacrifice, is the title of a friend

Vietnamese on both legs and as a comfort head

On the lapel of a badge as a dog tag - a sign of belonging to the crowd

Our generation also has its prominences

The program is resigning and slapping arguments

The applause is silent and the whistling to praise

And instead of convincing, just drinking beer - out of grief

Below the porcupine's butt page, we call on the golden calf

We sit in the corners by the paintings, waiting for the Savior

We starve hungrily, we - Gottwald's grandchildren

And we swear at the townspeople, creating the Revolution

Our generation also has its penitents

And honorary bastards and modest officials

And creatures without conscience and reptiles without a spine

And a life of unconsciousness and love - distrust

We are no longer, we are not what we once knew, we already know to bend our backs

We can compromise and betray a friend

And, grateful to today's reality, we kiss strange hands

And one day we'll go away from that sad revolution

We already have witnesses in our generation

And their own emigration and their own martyrs

Recital: And with our mouths smashed, we stayed silent today

No, we are not on our knees - we are digging our ground!