Pochyby - Karel Kryl

Mlád dvacet devět let a devět měsíců

Dost starý hledět zpět do dětských střevíců

Jsa příliš mlád, bych přezíral, co každý z vás má zásluh

Jsa hluchý dost, bych předstíral, že spoléhám se na sluch

Hovořím k vám

Vzrůst nedaleko dřepu a úsměv naruby

A ústa plná střepů náhradou za zuby

Mám oči, které nebrečí, byť nesmějí se smáti

Mám kolena, jež neklečí, když má mi někdo dáti

Tak možno žít

Já žvaním tu a tam a slova nechybí

Však jistota ta tam a vládnou pochyby

Je pofiderní poslání, jež odvahu mi vrací

A nedostatek vzdělání dnes nahrazuji prací

Tak tomu jest

Lze s plným pupkem mžourat a sáti tokajské

A poté krotce kňourat veršíky lokajské

Lze kráčet cestou vyjetou a nepohlédnout zpátky

Lze snadno býti poetou a nestvořiti řádky

Jak mnozí činí

Dát tupcům pocit lordů, být dvorním holičem

Mít roztlemenou mordu a kušnit o ničem

Pět dámám verše o mracích a dostat ránu kyjem

Pak omluvit se v rozpacích, že dosud vůbec žijem

Tak možno přežít

Nuž promiňte mi, prosím, promiňte, vážení

Že dosud hlavu nosím, která je k myšlení

Já přerozličné verbeži tím sloužím proti smutku

Též do krku mi nesněží, což výhoda je vskutku

Pro moje mandle

Ač tu a tam je boule, obzvláště pod pleší

Však v jádru je to koule — tvar, který potěší

I posměváčci přiznají:"Toť hlava, dá se říci

Když podle ní ho poznají i páni úředníci."

Razítko, podpis

Má hlava je teď vzata beze všech předsudků

A zbývá ptát se kata po jeho úsudku

To odborník je nesporně, jsouť hlavy jeho chleba

A předvést může názorně, k čemu je hlavy třeba:

K životu prostě

Je tedy hlava v suchu anebo v paruce

A zbývá v tomto duchu přejíti na ruce

Je obvyklé, že prstů pět má každá ruka zdravá

A leccos je ti vytrpět, než poznáš, kde je pravá

A kde je levice

Věz, milý tvore Boží: to lze si ověřit

Že lépe nežli zboží lze ruce zpeněžit

A stvrdí ti, kdo žebrají, i rozšafní, i skoupí

Že za hlavu jim nedají, co za pět prstů koupí

Prakticky vzato

Byť měl jsi hlavu schopnou, jednou se poštěstí

Že botou do ní kopnou a svážou zápěstí

Však poctivec i parazit smí lokty čelit davu

A pěstmi může prorazit, aniž si rozbil hlavu

Nárazy o zeď

Máš cizí ruce tisknout i s tváří kamennou

Máš vždycky něco risknout, kdyžs' pevný v ramenou

Smíš pižlat srdce na dlani či zardousiti ptáče

Pak stačí trocha pokání a decilitr pláče

Lid tomu chce!

Ač oholen a umyt, vždy trochu špinavý

Máš dobře city tlumit, ba nemít pohlaví

Smíš hnípat, vždy však ve spěchu, a polichotit blbu

Neb předpokladem úspěchu jest implantace hrbu

Svět si ho žádá!

Tak pardon, je to osud, že všichni láteří

Proč nevyrostl dosud hrb na mé páteři

Co dítě spal jsem skrčený, když trápili mne půstem

A tudíž chodím vzpřímený, jsa pidimužík vzrůstem

Jak račte vidět

Šla krása jiným dětem, a tudíž sudičky

Mne učinily skřetem na úkor hlavičky

Když vyňaly mne z kolébky, já neplakal jsem dosti

I daly mozek do lebky a trochu výřečnosti —

— dost smutný dar

Já záhy nožky zvedal a vlastním vzpomínku

Že v začátku jsem shledal, že vlastní maminku

Však seznámiv se s rodinou, já poznal první zmatek:

Ač maminku mám jedinou, mám velké množství matek

Které mne chtějí

Jak byl jsem tomu rád, že vlastním tatínka

Však řekli, že i stát mne bere za synka

Pak ten, jejž zvali sluníčkem, se za tatíčka povznes'

«Vrah tatíčkem, lump tatíčkem!», a od tehdy až podnes

Jsem adoptován

Nuž umím číst a psáti, však na tom nedosti

Já učil se též lháti — zbraň proti podlosti

Kdo dobrem čelí násilí, jen zřídka vděčnost zplodí

Vždyť na konopnou košili zas konopí se hodí

Chceš-li ji látat

Nuž věru není slastí, když děti shledají

Že jednou zve se vlastí a jindy partají

Že matkou jest, kdo zažádá, je matkou lidské plémě

Pak matkou zve se armáda a vzápětí pak Země -

— matička naše

Já utržil jsem šrámů, nu, darmo počítat

A že jsem zlobil mámu, lze těžko vyčítat

Pak dorostl jsem natolik, bych spokojil se krotce

Že matek vlastním několik, však jednoho jen otce

Konečně jistota!

Dost šprýmů, pojďme k věci: mistři mne učili

Že lépe, než žít v kleci, je nemít košili

Teď nemám ani kalhoty a mráz mi chladí plece

A mistři tančí do noty a pokřikují z klece

Že prý jsem zradil!

Prý - nepodléhat zášti a zlu se vystavit

Když po tváři mne praští, mám druhou nastavit

A oni — krejzlík pod krkem a zášť jim čiší z očí

A žáčka ženou postrkem, jen do dveří jim vkročí

Slunéčkům našim

Pak řekli, že prý žebrat je věcí nemužnou

Je třeba dary nebrat, pohrdat almužnou

A sami chodí přežraní a almužny je živí

A žáčci chodí zedraní a hlad jim z očí civí

Bída a nouze

Nuž, ponechejme mistry cvrlikat na hřadě

Ne každý je dost bystrý pro místo v úřadě

Kdo silný je a stydí se, nechť obsluhuje veslo

Kdo hubu má, ten hodí se na poslanecké křeslo

Případně na trh

Smíš vrahem být, či ševcem, nebo být dramatik

Pak nezápolíš s dřevcem a smíš být pragmatik

Anebo staň se písařem, měj pero za suspenzor

Nic neumíš?

Buď bachařem!

Jsi imponent?

Buď cenzor

Anebo fízl!

Bůh dal nám místa dosti, všem podle určení

Však často, což je k zlosti, čert místa vymění

A pak jsou z lotrů právníci a z mordýřů jsou světci

Pak z umělců jsou horníci a z imponentů vědci

K obrazu svému

Když domovník je knězem, kněz čistí ulice

Když lékař chodí s dřezem a pere spodnice

Pak blázen střeží reaktor a řezník básně píše

Pak z cenzora je redaktor a švec je vládcem říše

K obrazu světa

Já rukama jsem měřil o chleba starosti

Své hlavě pak jsem svěřil, by dbala moudrosti

Však hlavu jsem si roztřískl a octl jsem se dole

A tu mi rarach napískal, bych vyměnil jim role

Prý třeba změny

Má hlava tudíž dřela, pečujíc o chleba

A ruka podepřela, kde mravů potřeba

Však otřel jsem se o ševce a žehral na verpánek

Výsledek — jizvy na lebce a rozražený spánek

Prašť jako uhoď

Já hledal cestu pravou a našel útěchu

Že spojit ruce s hlavou povede k úspěchu

Však zapomněl jsem, nebohý, ač ševce mohu zmlátit

Že verpánek je třínohý a nesnadno jej zvrátit

Zavládl hrobař

Šly ruce s hlavou k čertu, náš názor shodne se

Že hrobař nezná žertu, je vážný z profese

Chce diskusi jen s mrtvými a nezná volných sobot

I nečekal jsem s jinými a prostě - práskl do bot

A teď jsem tady

Poslání: Dnes profesor i žák ví, že končí legrace

Když hrobař šoupe rakví a čeká ovace

A z vodorovné polohy že nejsnáze lze vstáti

Tak, že se opřeš o nohy a ruka pomáhá ti

Hlavou pak mysli!

Twenty-nine years and nine months young

Old enough to look back at baby shoes

You are too young, I would overlook the merits of each of you

I'm deaf enough, I'd pretend to rely on hearing

I'm talking to you

Height not far from squat and smile inside out

And a mouth full of shards for teeth

I have eyes that do not cry, although they are not allowed to laugh

I have knees that won't bend when someone has to give me something

It's possible to live like that

I ramble here and there and there is no shortage of words

However, there is certainty and there is doubt

It is a faithful mission that restores my courage

And today I make up for the lack of education with work

That's how it is

It is possible to squint and suck tokaj with a full navel

And then meekly whine footman verses

One can walk the beaten path and not look back

One can easily be a poet and not create lines

As many do

To make blunts feel like lords, to be a court barber

To have a hushed slay and to gloat about nothing

Five lady verses about clouds and getting hit with a club

Then apologize in embarrassment for still being alive

That's how you can survive

Well, excuse me, please, excuse me, dear

That I still carry a head that is for thinking

I use all kinds of verbiage against sadness

It also doesn't snow on my neck, which is an advantage indeed

For my tonsils

Although there is a bump here and there, especially under the bald spot

But at its core, it's a sphere — a shape that pleases

Even scoffers will admit: "That's a head, one might say

When, according to her, even the officials recognize him."

Stamp Signature

My head is now taken without prejudice

And it remains to ask the executioner for his judgment

The expert is indisputably the bread and butter of the head

And he can clearly demonstrate what the head is needed for:

Just for life

So the head is dry or in a wig

And it remains to move to hands in this spirit

It is common for a healthy hand to have five fingers

And you have to suffer a lot before you know where the right one is

And where is the left

Know, dear creature of God: this can be verified

That hands can be monetized better than goods

And harden those who beg, and those who sell, and those who buy

That they won't pay for their head what five fingers will buy

Practically speaking

Even if you had a capable head, once you get lucky

That they kick her with a shoe and tie her wrists

However, both the honest and the parasite are allowed to elbow the crowd

And he can punch through without breaking his head

Crashes against the wall

You can print strange hands even with a stone face

You always have to risk something when you are strong in the shoulders

You can poke a heart on the palm of your hand or choke a bird

Then just a little repentance and a deciliter of tears

People want it!

Though shaved and washed, always a little dirty

You are good at suppressing your feelings, not even having sex

You may rant, but always in a hurry, and flatter the fool

Because the prerequisite for success is the implantation of the hump

The world is asking for him!

So sorry, it's fate that everyone is flaring

Why hasn't the hump on my spine grown yet?

As a child I slept curled up when they tortured me with fasting

And so I walk upright, you're a tall man

As you can see

The beauty went to other children, and therefore the judges

They made me a goblin at the expense of the head

When they took me out of the cradle, I didn't cry enough

And they put brains in their skulls and a little eloquence—

— a rather sad gift

I was soon lifting my legs and owning the memory

That in the beginning I found that he possessed a mother

However, getting to know the family, I recognized the first confusion:

Although I have only one mother, I have many mothers

Who want me

How glad I was to have a dad

However, they said that even the state considers me a son

Then the one they called the sun, rise up for daddy

«Murderer by daddy, rogue by daddy!», and from then until today

I am adopted

Well, I can read and write, but that's not enough

I also learned to lie—a weapon against meanness

Those who face violence with kindness rarely breed gratitude

After all, hemp is suitable for a hemp shirt

If you want to patch her

Well, it's not a joy when the children find out

That one time he invites his homeland and another time the party

That the mother is the one who asks is the mother of the human race

Then the army is called the mother, and then the earth -

— our mother

I took the scars, well, it's useless to count

And you can hardly blame me for being angry with my mother

Then I grew up enough to settle for tame

That I have several mothers, but only one father

Finally certainty!

Enough bullshit, let's get to the point: the masters taught me

That better than living in a cage is not wearing a shirt

Now I don't even have pants on and the cold is chilling my shoulders

And the masters dance to the tune and shout from the cage

That I betrayed!

They say - not to be subject to resentment and expose yourself to evil

When he slaps me in the face, I have to set the other one

And they — a cross under their necks and resentment in their eyes

And they push the student away just by stepping into their door

To our sunnies

Then they said that begging is unmanly

It is necessary not to take gifts, to despise almsgiving

And they themselves go about gluttonous, and alms feed them

And the students walk around exhausted and hungry

Misery and need

Well, let's leave the masters chirping on the perch

Not everyone is bright enough for office

Let him who is strong and shy handle the oar

Whoever has a mouth is suitable for the parliamentary seat

Or to the market

You can be a murderer, or a cobbler, or a playwright

Then you won't fight with a stick and you can be a pragmatist

Or become a scribe, have a pen for a suspender

Can't you do anything?

Be a bachelor!

Are you impressive?

Be a censor

Or a fool!

God has given us plenty of room, everyone according to their destiny

But often, unfortunately, the devil switches places

And then rogues become lawyers and murderers become saints

Then the artists become the miners and the imponents become the scientists

To your image

When the janitor is a priest, the priest cleans the streets

When the doctor walks with the sink and washes the petticoats

Then the fool guards the reactor and the butcher writes poems

Then the censor becomes the editor and the cobbler becomes the ruler of the empire

To picture the world

I measured the bread with my hands

Then I entrusted my head to keep wisdom

However, I cracked my head and went down

And then Rarach whistled at me, I would change their roles

They say, for example, changes

So my head toiled, taking care of the bread

And the hand supported where morals were needed

However, I rubbed myself on the cobbler and wished for verpanek

The result—skull scars and a cracked temple

Slam like a hit

I sought the right path and found solace

That putting your hands together with your head will lead to success

But I forgot, poor thing, that I can beat a cobbler

That verpanek is three-legged and not easy to overturn

The Undertaker took over

Hands and head went to hell, we agree

That the undertaker does not know a joke, he is serious by profession

He only wants discussions with the dead and doesn't know Saturdays off

I didn't wait with others and simply - hit the boots

And now I'm here

Mission: Today, both the professor and the student know that the fun is over

When the undertaker pushes the coffin and waits for a standing ovation

And from a horizontal position, it is easiest to stand up

So that you lean on your legs and your hand helps you

Then think with your head!