Zvony - Zrní

Celý den trmácel se polem

vysokou trávou

Putoval za tajemstvím v kopcích

v šeptání modřínových větví

Kostelní světlo mezi stromy

jak lesní slova pevný sloupy kmenů stojí

Sivou bránou vešel dovnitř

malinovým proutím

Zpomaloval až zůstal klidně stát

v tom porozuměl náhle řeči zvířat

Lehce, jak prachový peří

kývání větví, slova do sebe se skládají

Stál pak tiše v srdci lesa

celým lesem dýchal

Sám je tou pravdou kterou hledal

pak na něj shora voda padá

Rozkládá svoje první větve

kůže je kůrou, oči jsou dokořán

Toho, kdo mezi stromy vstoupil

Sám sebe se pochopil

He stumbled through the field all day

tall grass

He wandered for secrets in the hills

in whispering larch branches

Church light between the trees

how forest words firm pillars of trunks stand

He entered through the gray gate

raspberry wicker

He slowed until he stood still

he suddenly understood the language of animals

Lightly as a down feather

swaying the branches, the words together

He then stood quietly in the heart of the forest

he breathed through the forest

He himself is the truth he was looking for

then water falls on it from above

It decomposes its first branches

the skin is bark, the eyes are wide open

The one who entered the trees

He understood himself