Je to tak dávno - Marpo

Refrén:

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí

A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí

Co když se pódy nikdy nespojí?

Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?

A jen v poklidu stárnout.

A přestat řešit, co si myslí naše vokolí

Bez cizí pomoci a spoustu emocí.

Po rojem voslav, ať tohle neskončí

A s nožem na krku furt nejsme rozhodlí, s lavinou citů totálně bezmocný

Nikdo to netuší, jak je to výjimečný.

Ve vztahu k sobě, někdy tak netečný

Tak to tu sedíme na poli válčení, jak tohle vyřešit, vosudem zničený

Bez kyslíku přežívat s kamenem na plicích.

Všechny ty cesty skončený demisí

Ať mě tu nesoudí, ať mě tu necvičí.

Nechci si stoupnout před kárnou komisí

A všechny ten křik, ticho je hlasitý.

Všechny ty šance, tak trochu zabitý

Rány se nehojí, člověk se nebojí.

Čas běží rychle, jak služba pochodní

Refrén:

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí

A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí

Co když se pódy nikdy nespojí?

Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?

A jen v poklidu stárnout.

A přestat řešit, co si myslí naše vokolí

Chlapa jak já, tohle fakt neskolí.

Šťastnej jsi tak, jaký máš vokolí

My jsme ta rodina křehká jak kaolín, ženem se životem, jak tanky po polích

Hádky tak výbušný, jak pole minový.

A s novým ránem my dva jsme hotový

Myslíš, že dekády jenom tak přebolí a já mám pocit, změny jsou pudový

Jak rána bleskem nabitý vrcholí a sami k sobě byli jsme féroví

Jestli ty momenty jsou navždy ztracený.

Semletý časem, životem znavený

Hledáme řešení, útěky z vězení - to seš za mřížema a tmavý sklepení

Všechny ty rady fakt vypadaj bezcenný.

Jedinej, kdo by mi poradil,

sedí teď v nebesích

Refrén:

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí

A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí

Co když se pódy nikdy nespojí?

Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?

A jen v poklidu stárnout.

A přestat řešit, co si myslí naše vokolí

Refrén:

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí

A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí

Co když se pódy nikdy nespojí?

Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?

A jen v poklidu stárnout.

A přestat řešit, co si myslí naše vokolí

Chorus:

It's so long ago, when you're not so afraid of yourself

And we can handle it, our wounds don't heal at all

What if the podiums never connect?

Forever in this triathlon, so tell me where to go?

And just calmly age.

And stop dealing with what our people think

Without outside help and a lot of emotions.

After the swarm, let's not end this

And with a knife on our necks, we're not determined, with an avalanche of feelings, totally helpless

Nobody knows how special this is.

In relation to each other, sometimes so indifferent

So we're sitting here in the field of warfare, how to solve this, destroyed so far

Survive without oxygen with a stone on the lungs.

All those journeys ended in resignation

Don't let me judge me here, don't train me here.

I don't want to stand before the disciplinary board

And all the screaming, the silence is loud.

All those chances, a little killed

Wounds do not heal, one is not afraid.

Time runs fast as the service torches

Chorus:

It's so long ago, when you're not so afraid of yourself

And we can handle it, our wounds don't heal at all

What if the podiums never connect?

Forever in this triathlon, so tell me where to go?

And just calmly age.

And stop dealing with what our people think

A guy like me doesn't really train this.

You are as happy as you are around

We are a family as fragile as kaolin, a woman with life, like tanks in the fields

Quarrels as explosive as a minefield.

And with the new morning, the two of us are done

You think decades just hurt and I feel the changes are instinctive

As the lightning-charged morning peaked and we were fair to ourselves

If those moments are lost forever.

Ground by time, tired of life

We're looking for a solution, jailbreaks - you're behind bars and a dark dungeon

All that advice really looks worthless.

The only one who would advise me

sitting in heaven now

Chorus:

It's so long ago, when you're not so afraid of yourself

And we can handle it, our wounds don't heal at all

What if the podiums never connect?

Forever in this triathlon, so tell me where to go?

And just calmly age.

And stop dealing with what our people think

Chorus:

It's so long ago, when you're not so afraid of yourself

And we can handle it, our wounds don't heal at all

What if the podiums never connect?

Forever in this triathlon, so tell me where to go?

And just calmly age.

And stop dealing with what our people think