Mala morska vila - Lucie Vondrackova

K útesům skal s přílivem dál připlouvám

zakleta v pěnu na vlnách

kde hrad kdysi stál z prince se stal mladý král

proč málo se smál jen já znám

Sám každý večer na břehu klečel mladý král

Na malou vílu kterou ztratil myslel dál

A jsem to já, ta víla ztracená

jak lidé jdou za láskou svou tak do moře vcházel mladý král

pěna mu nárty umývá to jsem já

Jak mořský proud on šel pořád hloub

šťastný chtěl zůstat u mně dál

Domů se vracel jenom spát

Tak toužil znát

kdo má mně rád

Kdo ví, kdo ví

Proč lidé dál slabí jsou

Kdo ví, kdo ví

Proč lidé zradí

Kde hrad kdysi stál pobřehu šel mladý král

že málo se smál jen já vím.

Sám každý večer na břehu klečel mladý král

Na malou vílu kterou ztratil myslel dál

A jsem to já, ta víla ztracená

A cítil sám že má ji rád

Komu je říct že daleko víc smutku mněl přestát mladý král

Než vést měl bitev vítězných zbytečných.

On cítil to sám když na břehu stál

vílu co zradil viděl dál

Kdo ví kdy víla odpouští

Až cítil sám že má jí rád.

Až cítil sám,

že má mě rád

Jak lidé jdou za svobodou tak do moře vstoupil

a šel dál.

Pěna mu spánky omývá to jsem já

Jak mořský proud on šel pořád hloub

a šťastný už zůstal napořád

V mém náručí už bude spát.

Už ví to sám

Kdo má mně rád…

K útesům skal s přílivem dál připlouvám

zakleta v pěnu na vlnách

kde hrad kdysi stál z prince se stal mladý král

proč málo se smál jen já znám

I continue to reach the cliffs of the rocks at high tide

cursed in the foam on the waves

where the castle once stood out the prince became the young king

I only know why he laughed a little

The young king knelt alone every night on the shore

He kept thinking about the little fairy he had lost

And it's me, the lost fairy

as the people followed their love, the young king entered the sea

the foam on his insteps washes me

As the sea current he went deeper

happy he wanted to stay with me

He only returned home to sleep

So he longed to know

who likes me

Who knows, who knows

Why people are still weak

Who knows, who knows

Why people betray

The young king went where the castle once stood on the coast

I only know that he laughed a little.

The young king knelt alone every night on the shore

He kept thinking about the little fairy he had lost

And it's me, the lost fairy

And he felt he liked her

To whom is it to say that the young king should have survived far more sorrow

Before leading he had victorious battles useless.

He felt it alone when he stood on the shore

he saw the fairy he had betrayed

Who knows when the fairy forgives

Until he felt that he liked her.

When he felt alone

that he likes me

As people go for freedom so he entered the sea

and went on.

The foam washes his sleep, it's me

As the sea current he went deeper

and he remained happy forever

He will be asleep in my arms.

He already knows

Who likes me…

I continue to reach the cliffs of the rocks at high tide

cursed in the foam on the waves

where the castle once stood out the prince became the young king

I only know why he laughed a little