Tichá Noc 1864 - Jakub Smolík, Франц Грубер

Byl rok 1864.

Vojska Unie a konfederace spolu válčila v bratrovražedném boji

a úspěch se přikláněl chvíli na tu, chvíli na onu stranu, jako by se Bůh stále

nemohl rozhodnout,

komu přiřkne vítězství.

Po dlouhých, krvavých bojích

se Potomacká armáda generála Meeda

setkala s armádou Jihu v severní Virginii,

v místě zvaném Calais Forn.

Obě ležení dělila jen divoká a krásná řeka

Rappahannock.

A tak v neustálých přestřelkách zastihl obě armády Štědrý den.

Ten den byl jiný.

Něco zvláštního bylo ve vzduchu

a všichni muži to cítili.

Během dne nepadl ani jediný výstřel.

K slavnostní večeři měli obě armády skoro totéž:

polévku s pár kousky hovězího a trochu sváteční Whisky.

Snesla se tma, vzplály ohně

a před stany na obou stranách řeky se konaly bohoslužby.

A tehdy, tehdy začala kapela 131. indiánského pluku hrát píseň:

«Přistupte blíže, všichni věrní."Jakmile skončila, orchestr Konfederace z druhé

strany řeky začal hrát:

«Ať nám Bůh dá veselosti Páně»

Bylo to zvláštní.

Muži na obou stranách řeky ztichli a poslouchali.

A pak začal orchestr armády generála Lee hrát tu nejkrásnější píseň - Tichou

noc.

A kapela Unie se přidala.

Za hrobového ticha hráli oba orchestry společně jednu

píseň.

A náhle ve všech srdcích přestalo existovat nepřátelství.

Byl Štědrý večer.

Hudba se linula táborem Jihu i Severu

a hladina řeky odrážela všem stejně svit táborových ohňů.

Byla svatá noc.

A tehdy, právě tehdy, když píseň končila- zazněl výstřel.

To jeden jižanský voják se napil Whisky víc, než snesl — a vystřelil přes řeku.

Hornista z kapely Severu klesl k zemi.

Chvíli bylo ohromené ticho.

Které vystřídal zuřivý řev.

Začala oboustranná střelba

a zase bylo hodně mrtvých a raněných.

A bitvy pokračovaly.

Armáda konfederace pak utrpěla v bojích obrovské ztráty

a po několika zoufalých a marných bitvách

se vojska Jihu definitivně vzdala.

Válka skončila.

Já ale vím, že se o výsledku války rozhodlo dřív-

už tehdy o Vánocích roku 1864 na řece Rappahannock

Od té doby, kdy píseň «Tichá noc"přerušil ten jeden hloupý výstřel,

se všechno štěstí obrátilo k Jihu zády.

Bůh se na Jih rozlobil.

A jak to všechno vím?

-----

To já jsem ten voják, co tenkrát v opilosti střílel.

BŮH MI ODPUSŤ!!!

The year was 1864.

Union and Confederate troops fought together in a fratricidal battle

and success leaned for a moment on that, a moment on the other side, as if God still

could not decide

to whom he will award victory.

After long, bloody fights

General Meed's Potomac Army

met the South Army in northern Virginia,

in a place called Calais Forn.

Only the wild and beautiful river separated both camps

Rappahannock.

And so, in constant skirmishes, both armies caught Christmas Day.

That day was different.

Something special was in the air

and all the men felt it.

Not a single shot was fired during the day.

For the gala dinner, both armies had almost the same thing:

soup with a few pieces of beef and a little festive whiskey.

Darkness descended, fires broke out

and services were held in front of the tents on either side of the river.

And that's when the band of the 131st Indian Regiment began playing the song:

"Come closer, all faithful." Once finished, the Confederate Orchestra of the second

sides of the river began to play:

"May God give us the joy of the Lord"

It was weird.

The men on both sides of the river fell silent and listened.

And then General Lee's army orchestra began playing the most beautiful song - Silent

night.

And the band Union has joined.

In grave silence, both orchestras played one together

song.

And suddenly hostility ceased to exist in all hearts.

It was Christmas Eve.

The music flowed through the camp of the South and the North

and the surface of the river reflected the glow of the campfires equally to all.

It was a holy night.

And then, just when the song was over, a shot was fired.

One Southern soldier drank more whiskey than he could bear - and shot across the river.

The horn player from the band Severu fell to the ground.

There was a stunned silence for a moment.

Which was replaced by a furious roar.

Bilateral firing began

and again there were many dead and wounded.

And the battles continued.

The Confederate army then suffered huge losses in the fighting

and after several desperate and futile battles

the troops of the South definitively surrendered.

The war is over.

But I know that the outcome of the war was decided earlier.

already at Christmas 1864 on the river Rappahannock

Ever since the song "Silent Night" interrupted that one stupid shot,

all happiness turned its back on the South.

God was angry with the South.

And how do I know all this?

-----

I'm the soldier who shot drunk then.

GOD FORGIVE ME !!!